Jsem slavící typ a ozdoba všech slavností. A tak není divu, že jsem přijal pozvání na oslavy 60. narozenin dědy Jirky a 50. narozenin prastrejdy Tomáše do Ostravy. Co já se natančil! Šel jsem z náruče do náruče... Co bylo prima, tak to, že jsem se tam sešel konečně s celou širokanánánskou rodinou a měl je všechny po hromadě. Vyblbli jsme se jako malí kluci.

Když už jsme byli v Ostravě, zašli jsme do ZOO podívat se na ta nová slůňata, žirafátko a mě se nejvíc líbil důlní vláček, který byl fakt super. To v Praze nemáme. Ale když táta začal mluvit něco o tom, že "to když jsem fáral", tak jsem ho upozornil (pohledem), že má modrou knížku, tak ať mi neblbne hlavu, že dělal se svýma plícema na čelbě...Nemohl jsem si ani ujít zahrádku v Michálkovicích, která byla v rozpuku a děda mi pořídil houpačku, tak to bylo žůžo. No a pak přišlo Velikonoční pondělí a šmigrust a já byl rázem koledníkem. No povím Vám, násilí já nikdy nerad, karabáč byl sice super, ale když táta vyplácel mámu, plakal jsem a bránil ji vlastním tělem. Pohanské zvyky v 21. století, no já nevím. Alespoň jsem se s karabáčem pochlubil Evičce od sousedů...První květen je nejen lásky čas, ale to má narozeniny i děda Jarda a byl jsem u něj v Ládví, kde jsme objevili supr čupr hřiště, kde jsem s dědou dělal bábovičky a děda mě moc rád nosil na krku na koníčka - paráda. Pak jsem byl na kolotočích na Výstavičti v Praze a ten kamion, co jsem mohl řídit, ten byl špicový! Škoda jen, že jsem mohl jet jen jednou - no obrečel jsem to, že by se kolotočář ustrnul, ale táta byl nekompromisní (A to prý kompromis je jeho životní filozofie ;-). Pravda, ani Davídek od Tety Jany nejel vícekrát. Vynahradil jsem si to v zdrcadlovém bludišti.

No a pak mašinky - bože, jak já je můžu! Tentokráte táta nemohl jet s námi, tak jsme jeli s mámou a tetou Verčou, strejdou Milanem a Martínkem. To Vám povím, nebydlet v Dejvicích, bydlím v Lužné u Rakovníka u nádraží a muzea.

Kliknutím na fotku zobrazte větší pohled.